Tak jsem si pořídil blog

aneb milostpán se konečně dokopal

Myšlenka mít blog se mně vrací (stejně jako spousta jiných věcí) vždycky zhruba co tři měsíce. To se pak tak jakože vyhecuju, stáhnu Wordpress a další CMS a začínám si vybírat a hrát. Na konci dne zjišťuju, že ono by to asi i fungovalo, ale nemám pěkný vzhled, tamto není dokonalé, tohleto si taky představuju jinak, no a tak nějak si říkám "zítra na to skočím zas!"

Jeeeenže. Druhý den si nevzpomenu, třetí den si nevzpomenu, čtvrtý den mám výčitky svědomí a nějak to postupně upadá v zapomnění. Můj localhost by mohl vyprávět, takových rozdělaných projektů! A blog zase nikde.

Zjistil jsem, že tohleto se mně děje FURT. Jsem flegmatik-sangvinik, a zrovna ten sangvinik se ve mně projevuje tak, že mě něco ukrutně nadchne, dělám dělám dělám a za pět dní je ticho. Nadšení opadne, projekt se zapomene a já jsem v podstatě nic neudělal.

A že jsem flegmatik, je mně to fuk.

Třeba u klavíru je pro mě naprosto zásadní (a funguje to!) mít nad sebou učitelku, která mě vždycky donutí doučit se skladbu, když už jsem s ní začal. Ještě jsem ale nevymyslel, kdo by mě měl dokopávat do mých nedodělaných projektů programování.

Nějaké nápady? Naučili jste se třeba někdo dokopat se sám? Zn. súrne!